Za Přemyslovci a duchovním životem na Moravu

Za Přemyslovci a duchovním životem na Moravu

V polovině října 2019 naši nejstarší (8. a 9. třída) vyrazili do královského města Znojma, aby putovali po stopách Přemyslovců, ale také prožili tři dny s novým kaplanem školy, otcem Jindřichem OP, a sestrami dominikánského řádu.

Výprava v počtu čtyřiceti duší se šťastně ubytovala v prostorách z poloviny 14. století. Jako ložnice nám posloužila bývalá kapitulní síň otevřená do gotického ambitu. Z tohoto bezpečného centra jsme vyráželi na nejrůznější výpravy po duchovních i světských místech překrásného města. Prošli jsme jej skutečně od nejvyššího bodu, tím byla Radniční věž, až po bod nejnižší - pověstné znojemské podzemí.

Hned první den jsme navštívili první hrob nešťastného železného a zlatého krále v bývalém klášteře minoritů. Spočinul tu až téměř rok po své smrti, kdy ho vítěz konečně nechal pohřbít. Odtud jsme se vydali okouknout klenot nejcennější. Rotunda Panny Marie a svaté Kateřiny se pro nás otevřela na návrší nad řekou Dyjí a z jejích stěn se na nás dívali nejen Přemyslovci, ale také prošlé věky. V duši se zachvívala pokora a soucit i vědomí sounáležitosti s těmi, kteří se tu tisíc let před námi také modlili. Vyhlídka na tok řeky a nad ní rozložené město při západu slunce nám skutečně učarovala. Den pro nás skončil výstupem na svatomichalskou zvonici a možností si „cinknout“. Největší zážitek? Přece stát uprostřed zvuku svatomichalských zvonů, tedy uvnitř jejich velkých středověkých „klobouků“. Posledním zážitkem dne byla půlnoční mše svatá v setmělém kostele svatého Kříže. Při svíčkách se s námi za Veselou školu modlili andělé i celé nebe. A modlitby i plamínky svíček se mihotaly v noční temnotě a chladu, abychom nezapomněli na domov, který je v nebi.

Druhý den byl ve znamení putování. Dopoledne jsme prošli nejdůležitějšími svatostánky města. Svatováclavská kaple s dvěma patry a vnějším ochozem nás nalákala kouknout na pověstné znojemské vinice a povídat si, kolik to stojí lásky vyrobit dobré víno. U svatého Mikuláše jsme poznávali přítomné světce a zkoumali gotické fresky presbitáře. Také nás přitáhl příběh posledního českého Lucemburka. Král Zikmund tu ve Znojmě zemřel, našli jsme drobnou dlaždici v místě, kde se prý skácel z koně, z kostela sv. Mikuláše mu pak byl vypraven slavný pohřeb. Právě z náměstí, kde Zikmund spadl, nás nenápadný vstup zavedl do kapucínského kláštera, kde bylo vyhlášeno roku 1628 Obnovené zřízení zemské. Obdivovali jsme právě opravenou hrobku bratří tohoto řádu a v duchu se modlili za její majitele. Pak byl čas vystoupat do co možná nejvyšší výše. Radniční věž se krom jednoho účastníka vzdala laskavě všem. Zahráli jsme si i soutěž na Tajemství Znojma. Skupinky pobíhajících Veseloškoláků, kteří se pídili po informacích z minulosti i současnosti města, jeho centrum na hodinu zcela ovládly. V závěru soutěže si otec Jindřich odskočil k babičce, aby nám umožnil Znojmo i ochutnat. Vrátil se se skvělými znojemskými okurčičkami, na něž jsme se vrhli jako kobylky. Podobně dopadl i oběd připravený známým restauratérem Karlem v restauraci U Karla, jak jinak. Oběd i se zákuskem zmizel jako mávnutím kouzelného proutku.

Odpoledne byl čas vyrazit na velkou výpravu do okolních vřesovišť a nádherného Podyjí. Rozhodli jsme se pro pouť na Sealsfieldův kámen, což je skalní stěna s vyhlídkou do údolí řeky. Cestou jsme prošli většinu zachovalých hradeb města, sestoupili až na dno údolí řeky Dyje a vyšplhali na protilehlý hřbet. Pod vedením neohroženého duchovního otce jsme sice trošku bloudili, ale nakonec přece jen našli kýženou vyhlídku i cestu nazpátek. Otec Jindřich poté tvrdil, že nikdy není ztracený, protože vždy ví, kde je. Jen si není úplně jistý, kde je všechno ostatní. Večer všichni padli do spacáčků zcela uondáni. Jen ti, kterým otrnulo, ještě v noci vedli duchovní řeči se sestrou Benedictou.

Ráno třetího dne nás čekala skvělá hostina připravená sestřičkami mniškami, které nám umožnily sdílet s nimi prostor středověké části kláštera. Poslední výpravou před odjezdem do Prahy bylo sestoupení do několika pater znojemského podzemí. Tvrdili nám, že je nejrozsáhlejším podzemním komplexem ve střední Evropě a horníci jej do skály tesali neuvěřitelných 300 let, a to rychlostí 15 cm za den. Dozvěděli jsme se, že jsme nocovali v areálu, který skrývá nejhlubší studnu Znojma, a ačkoli někteří ji okamžitě chtěli jít hledat, většině se ulevilo, když zase na tváři ucítili chladný a trošku vlhký vzduch podzimního pátku. Rozloučením s komunitou sester naše výprava završila pobývání v moravském údělném měste Přemyslovců, kteří se tu učili vládnout, než se ujali vlády v Praze.

A i my jsme se ledačemu naučili. Celá třídenní anabáze přispěla ke sblížení s novým spirituálem i k rozšíření srdce pro další krásnou část zemí Koruny české.

 

sr. Benedicta Hübnerová OP

 

Zahájení školního roku ve Veselé škole

26. 8. 2019

Školní rok 2019/2020 bude zahájen v pondělí 2.9.2019 v 8:30 hod. v Soukenické 10 pro 1. stupeň, v Soukenické 20 bude budova… Otevřít

 

VYUČOVACÍ HODINY

2. 9. 2019 Otevřít
 

Třídní schůzky

6. 9. 2019

Zde najdete informace, kdy se konají třídní schůzky.

Otevřít

Tyto stránky používají k poskytování služeb cookies. Pokračováním v prohlížení vyjadřujete souhlas s jejich používáním.

zavřít

Název pop-upu

Lorem ipsum dolor sit amet, consectetuer adipiscing elit. Duis risus. Temporibus autem quibusdam et aut officiis debitis aut rerum necessitatibus saepe

Zavřít